Kombinace zelených městských zón a snížení rychlosti silničního provozu na 30 km/h v centrech je stále častější a volí ho řada evropských měst. Zemí, kde je tento přístup nejčastější, je nesporně Německo. Důvod těchto opatření je zjevný – snaha o snížení emisí osobních automobilů. Zní to logicky, ale je tomu skutečně tak, že snížení rychlosti z 50 na 30 km/h přináší kýžený efekt?
Vyzkoušeno…
Partnerský automotoklub ÚAMK, tedy německý ADAC, měl vždy výhrady k tomuto řešení. Nedávno pak provedl exaktní měření v řadě míst, na vozech s rozdílnými spalovacími motory. Podstatou měření bylo: přináší snížení povolené maximální městské rychlosti o 20 km/h prokazatelnou redukci emisí oxidu dusíku a oxidu uhličitého? Ta základní odpověď zní: nikoliv. Zlepšení ovzduší tímto krokem nelze dosáhnout. Zvýšení bezpečnost především pro chodce takový krok může přinést, ale ekologické přínosy?
Existuje jiná, vhodnější cesta? Ano – zvýšení plynulosti dopravy, nebo-li zamezení neustálého zastavování a startování na každé křižovatce, na každém dalším semaforu. V roce 2013 Technickou univerzitou v Mnichově provedená studie prokázala, že plynulejší doprava představuje okamžitý efekt – snížení emisí NOx až o třetinu.
Inteligentní řízení, dopravy i auta…
Je tedy zjevné, že pokud pomineme zavedení automobilů s alternativními pohony – to je ještě běh na dlouhou trať – je třeba se ve městech zaměřit na inteligentní řízení dopravy. Tedy řešení, které dokáže pracovat s reálnou situací na silnicích, počtem aut, jejich snížení či zvýšení s ohledem na konkrétní hodiny dne a tak dále. Jedině tak lze vytvářet „zelené vlny“, které budou minimálně omezovat brždění a rozjíždění, starty a zastavování, a tedy zvyšování emisí.
Až druhým a vzdálenějším krokem je změna samotného vozového parku, omezování provozu dieselů, zvyšování podílu jak hybridních tak především elektromobilů a vozidel na vodíkový pohon.
zdroj: ADAC/ÚAMK
