Dánský velvyslanec Ole Frijs-Madsen: Moje děti už auto nechtějí

Autor: Redakce
Štítky:

Slýcháváte taky, že Praha (Brno, Liberec nebo libovolné jiné město) není Kodaň? Že se u nás nikdy jako v Dánsku jezdit na kole nebude? My si to nemyslíme! A i když u nás nebude stejně vysoký podíl cyklistů jako v dánské metropoli, tak nás určitě může být víc. K tomu nás chce motivovat i dánský velvyslanec v ČR Ole Frijs-Madsen, který bere svou podporu akci Do práce na kole velmi vážně. Dokonce v únoru půl dne mrznul při natáčení propagačního videa výzvy, kde si s chutí zahrál. Oficiálně pak přestřihnul pásku letošních registrací při tiskové konferenci a stejně jako loni se s kolem i letos vydá

do řady českých, moravských a slezských měst. Pro vítěze nové kategorie Město roku” je pak připravená exkurze přímo do Dánska, kde se nejlépe čerpá inspirace.  

Dánsko a obzvlášť Kodaň je doslova cyklistická velmoc. Přesto stále pořádáte vlastní obdobu kampaně Do práce na kole. Je to potřeba?

Myslím, že je to potřeba stále. Je dobré cyklistiku udržovat v povědomí. Lidé stále potřebují inspiraci a možná i trochu toho soutěžení. Zároveň je třeba ukázat politikům, jak je kolo důležité.

Jak dlouho trvalo Dánsku dostat se v oblasti udržitelné dopravy tam, kde je dnes?

Důležité je říct, že Dánové jezdili ve městě na kole už asi před sto lety, i když samozřejmě ne v takovém měřítku jako dnes. Větší boom nastal už během druhé světové války, kdy byl nedostatkový benzín, a po válce v tom naštěstí pokračovali. V 60. a 70. letech ale náhle přišel ekonomický růst. Lidé více vydělávali, a tak si začali znovu kupovat auta. Tato etapa už ale asi před 25 lety skončila a Dánové se zase vrátili k větší udržitelnosti.

Je v Dánsku auto stále vnímané jako symbol bohatství?

Ne tak jako kdysi. Samozřejmě vždy tu bude existovat touha vlastnit určitá auta, pro někoho je to věc statusu. Ale obecný trend je dělat něco jiného, něco chytrého – mít alespoň elektrické auto, sdílet auto nebo ho nemít vůbec. Auta jsou dnes v Dánsku z módy. Moje děti si podle mě auto už nekoupí.

Žil jste v několika různých zemích na různých kontinentech. Jak funguje doprava z pohledu obyvatel jinde? Zejména ta veřejná a cyklistická?

Rád bych zmínil, že veřejná doprava je v Česku, a obzvlášť v Praze (kde to znám nejlépe) velmi dobrá. Myslím, že na ni můžete být hrdí. Je opravdu komplexní, spoje dobře navazují a jezdí často. Občas tu slyším stížnosti, když autobus jede jednou za osm minut. V Dánsku jezdí po 20 nebo 30 minutách. Neříkám ale, že by pražská hromadná doprava nemohla být ještě lepší. V poslední době možná trochu stagnuje. Chybí tu např. klimatizace a hlavně snaha dostat do MHD více lidí.

A jaké je to tedy v dalších zemích, kde jste žil?

Nejzajímavější je asi srovnání s Jižní Amerikou, třeba Buenos Aires v Argentině. To je velkoměsto s tradiční společností, kde jezdí spousta aut. Když jsem v roce 2011 dorazil, cyklistická kultura tu zrovna moc nefungovala. Její zavádění bylo dost nejisté. Rozjeli jsme proto iniciativu, udělali několik cyklokampaní. Dokonce jsem jezdil po městě se starostou Buenos Aires, který je teď prezidentem. Od té doby vtipkuji, že když se mnou budete jezdit na kole, je šance, že se stanete prezidentem.

Projekt Dopravní jednička je realizován za přispění finančních prostředků z fondu zábrany škod České kanceláře pojistitelů.

 

Další články

Co dělat při požáru vozidla?

Projekt Ty to zvládneš ! Velké riziko ohrožení života nebo těžkého zranění v současném dopravním provozu ...